Vrtání geotechnická je základní metodou pro zkoumání podloží, která umožňuje dokumentaci vrstev a předběžné makroskopické určení stavu jemnozrnných půd.
Výzkumy jsou často prováděny v obalových trubkách, které mají za cíl oddělit jednotlivé hydrogeologické horizonty, což zabrání míchání vod různých hladin podzemní vody a zabrání dodatečnému oslabení (a tím narušení výzkumu) jemnozrnných (souvislých) půd.
Výběr vrtací metody
Po analýze archivní dokumentace vybíráme vhodnou vrtací metodu pro co nejlepší rozpoznání podloží:
- s použitím šnekových vrtáků – umožňující dokumentaci vrstev půdy a odběr vzorků s narušenou strukturou a přirozenou vlhkostí,
- jádrové vrtání – umožňující kontinuální odběr vzorku (jádra) s neporušenou strukturou (NNS) v závislosti na délce sondy (obvykle 1,0 – 2,0 m).
Geotechnická vrtání jsou základem každého typu geotechnického posudku nebo geologicko-inženýrské dokumentace. Správně provedená vrtání umožňují s vysokou přesností určit uspořádání vrstev půdy, což má vliv na optimalizaci nákladů na základové práce. Je však třeba si uvědomit, že pro správné identifikování geotechnických podmínek musí geotechnická vrtání doprovázet další geotechnické zkoušky umožňující určit pevnostní a deformabilní vlastnosti sondované půdy.